Sapporské letiště, v Čitose je druhým nejvíce zatíženým letištěm v Japonsku, v mé hale pro zahraniční lety ale nebyl žádný shon, pár Japonců na služební cestě a banda Korejců. Loučení jsem odbyla raději rychle, celníci mi vybalili lahvičku s aroma olejem a čuchali k ní...voněla, takže vše OK, letadlo mělo zpoždění. Tentokrát byla moje cesta pravým opakem cesty do Japonska, kéž bych potkala hladovou Vietnamku a mohla jí oplatit její laskavost. Kouhey se totiž rozhodl, že zhubne a tak mi nabalil všechny vysokokalorické potraviny, co doma měl. Papírová kabela, kterou jsem měla jako příruční zavazadlo samozřejmě praskla, ale milé korejské letušky mě ještě před odletem obdarovaly třemi náhradními plastovými. Z okénka malého letadla jsem ještě na chvíli zahlédla blízké hory a pak už byly vidět jen mraky...Bylo to krásné ale i smutné, nechtělo se mi zpět.
Při návratu jsem zažila menší kulturní šok z toho, jak jsem ČR odvykla. Ale vše se časem poddá.
Mým plánem bylo odstátnicovat, což se mi k mé úlevě dnes po hodinovém výslechu naštěstí podařilo. Můj "oblíbený" W při výslechu občas vybuchoval smíchy a velice mi oponoval. Zase jsme se neshodli, chybět mi nebude. Po tom co budu ochuzena o jeho vyučování si pravděpodobně budu konečně moci najít zcela nový pozitivní vztah k japonštině coby jazyku. Budu moci postupovat svým tempem a důkladně s ohledem na vývoj a dialekty...Zážitkem bylo pro mě setkání s prof. Švarcovou, které překlady jsem znala, ale s kterou jsem se až do teď neměla šanci setkat, je to pro katedru cenný přírůstek. Potkala jsem se také s další novou členkou - pí. Nakayou, Češkou vdanou za Japonce, její manžel je původem také z Hokkaida. Asi bude něco co spojuje duši Čechů a Hokkaiďanů. Vzhledem k tomu, že Sapporo ještě nemá v ČR sesterské město, ráda bych se přičinila, aby jím byla Olomouc. Zatím však ještě nevím, jak to udělat...
Kouhey už se opět vyskytuje v Gunmě. Pracovní agentura jej oklamala, nastoupil sice ke stejnému zaměstnavateli, ale za značně menší plat (krátká pracovní doba, nejsou noční, není možné dělat přesčasy, práce je to méně náročná) plánuje že do 3 měsíců skončí a přestoupí do jiné firmy, kde by měly být o něco lepší podmínky.
Mým plánem je si během 2 měsíců vydělat na splátky dluhů a letenku. Zda se mi to podaří je otázka...pravděpodobně bych zkusila brigádovat v Brně, tam jsou platy snad vyšší. Hodlám se také ozvat překladatelským agenturám. Bydlení v Olomouci máme do konce února, takže se musím zbavit většiny věcí, zbytek zabalený v krabicích mi snad nechají v Droždíně. ACTA mi trochu narušila plán (sehnat své knihy až na bibliofilie v digitální podobě, aby nezabíraly tolik místa, obdobně je tomu s filmy a hudbou.)
Vypadá to, že se v dubnu přesunu do Japonska, vdám se a požádám o manželské vízum (na 1 rok). Nechci přijít o české občanství, protože bych ho případně těžko získávala zpět. V případě, že mi vízum nebude uděleno, záložním plánem je letenka na Nový Zéland (je to nejblíž) a pracovní pobyt tam (vylepšení angličtiny?). Zvažovala jsem i Čínu, ale zpřísnily vízové procedury, takže to nebude až tak jednoduché. Je škoda, že má Kouhey averzi k angličtině (která mu ale docela jde), mohli bychom na Zéland spolu. Každopádně nemá cenu plánovat takto dlouhodobě. Nejlepším řešením bude soustředit se na tady a teď s lehkým zřetelem na věci příští...Pokud se mi přesun zdaří, pravděpodobně budu pokračovat ve své grafománii na blogu nazvaném Kumako v Gunmě (群馬の熊子)
