Kumako a letadlo

Nehodlám se zabývat peripetiemi spojenými s odletem, jen snad, že jsem k vlastnímu překvapení neměla nadváhu a to jsem si myslela, jak jsem ten batoh měla na zádech, že mi prasknou žebra. Z botů mě vyzouvali jen Češi, Korejci asi moc na teroristy nevěří, anebo to po deseti hodinách letu nechtěli riskovat. Zatím prošel olej i obláček. Češi v letadle cestovali téměř všichni na Nový Zéland a z toho deset z nich ze Šumperka, po cestě jsem se bavila jen s jednou Vietnamkou z Teplic, co se jela podívat domů. Neuměla anglicky, tak jsem jí překládala do češtiny. Na palubě se vyskytlo také podivné individuum pravděpodobně ruské národnosti, tato žena byla oblečena jako bezdomovec a taky tak byla cítit. Že by se jednalo o vyhoštění? Žádný eskort sebou ale neměla. V jednu chvíli tato paní při turbulenci (prý) vypadla ze záchoda a to rovnou na mě....
Cestu jako by někdo komponoval na objednávku pro Ivu (přes Petrohrad a Tianjin).
Jídlo jsem ochutnala korejské, dostala jsem ho i s návodem na přípravu. Nejdřív Bimbap, míšeninu všeho možného s pikantní nakládanou zeleninou, řasovou polévkou a štrůdlem (sic). Na snídani rýžová kaše s očazuke (vedle sedící Korejky na to koukaly, jako by to viděly poprvé, takže to je pravděpodobně opravdu vypůjčeno z Japonska relativně nedávno. Přesně jak říkala Kamka, dávali k evropské snídani český jogurt, tentokrát ale Valašský s borůvkama. Mám zlomyslný plán, cestou zpátky jim ukradnu příbor. Kdo by odolal, vždyť je na něm reliéf jin a jang, snad si toho nevšimnou cheche (mne si Kumako se zlomyslným úsměvem dopředu ruce).
Letiště Incheon je fakt obří, leží na ostrově a denně prý odbaví přes 400 letů. Jeden z okolních zalesněných ostrůvků vypadal ze vzduchu úplně jako atomový hřib, což mě na chvíli viděsilo, sanžila jsem se totiž přes hlavu Čecha u okénka zahlédnout alespoň na chvíli výhled na blízkou Severní Koreu.
Výhodou letiště je stejné napětí v síti a taky wifinka zdarma. Navíc je tu pro zájemce na každém rohu takový krámek Expirience Korea, kde se můžete naučit nějaké výtvarné techniky, vyzkoušet korejské tradiční oblečení a vyfotit se v něm nebo si poslechnout lehce neumělou hudební produkci na korejskou příčnou flétnu, která zní úplně jinak než podobné nástroje v Číně a Japonsku. Její zvuk je opravdu velice lkavý, je to taková viola fléten laděná jen do mol. Hudebnice nicméně byla půvabná v kroji a navíc v tradičním korejském interiéru. A to vše pozor!! pro cizince zadarmo!!! Tentokrát jsem neměla energii ani odvahu, ale možná cestou zpátky. Nevýhodou je, že Kumako nemá wony a nechce se jí si rozměňovat jeny, navíc nevím v jakém to je kurzu. PS. pro adresáta, pár korejských hůlek vyjde na letišti na 11 dolarů, poštu jsem zde nenašla. Zkusím se po nich podívat v Japonsku.
Jo, držte mi palce, vezu několik nelegálních či pololegálních (konopný olej, ořechové skořápky, léky, semínka, salám,...to vše se nesmí do Japonska vozit) substancí doufám že na ně nepřijdou, jsem ochotná přiznat jen to větší množství piva.
Do Sappora mám místo u okýnka. A večeři. Uvidíme, co to bude tentokrát...