Kamuimisaki - feel the power
 |
| Ženám vstup zakázán rozhněvaly by místní žárlivou bohyni. |
pondělí 28. listopadu 2011
neděle 27. listopadu 2011
sobota 26. listopadu 2011
Pohřeb a naše domácnost
今日１１月２６日俺のお袋の姉の四十九日の法要があったので熊子を連れて
市内の寺に行ってきた。
今回、熊子と初見というイトコが半数以上占めていて簡単ではあるが参加者全員に紹介出来た。
中には紹介する価値も無い人間に彼女を紹介したことは非常に失点であったが・・・・・
他の方々は彼女に優しく接してくれて本当に嬉しかった、本人もやはり緊張は隠せなかったと
思うが以前彼女に会った方々が今回も優しく話し掛けて頂いたのでお陰さまで彼女の緊張も
大分和らぐことが出来た。本当に感謝感謝です、有難う御座いました。
その後隣のホテルに移動して会食をし、下の喫茶店で茶を啜りだべり、その後お開きとなり
各自方々に散り、我々は大通り公園のミュンヘンクリスマス市に行ったが全然楽しくなかったので
ホットワインを呑んで俺の先輩が経営しているＢＡＲに行って小２時間位の飲酒を嗜んできた。
その店でも先程呑んだホットワインが有ったので所望し注文してみた。
実際の処クリスマス市のより美味だった・・・・２人ともビックリした・・・・また行こう。
帰り道彼女は我が家系はとても良いと言ってくれた。
皆、親切でとても楽しかったと喜んでくれていた・・・・なによりだ・・・
２人でチェコに住み始めたら色々と忙しくなりそうだ・・・・親戚が遊びに来るだろうて・・・
その時彼女はとても喜ぶだろうなぁ・・目に浮かぶわ・・・女傑一族の到来・・・
怖いなぁ・・・・・・寝よう・・・・・
Tak jsem se dnes coby jeden z klanu zúčastnila výročního obřadu, který následuje po pohřbu. Kouhey si při té příležitosti vypůjčil oblek. Byla jsem překvapená, že mu opravdu slušel. Jen si neuměl uvázat kravatu a tak jsem mu ji vázala já. Kravata byla potvůrka klouzavá a tak jsem ji musela pořád upravovat. Obřad se odehrával v domečku, který by jste zvenku vůbec neoznačili jako chrám. Konala se jakási mše, kdy kněz předříkával podle knihy části nejspíše lotosové sútry před fotografií zemřelé pratetičky, krabice s jejím popelem a tabulkou s jejím jménem. V pozadí byla skříňka na Buddhu, v popředí obětní dary a květiny. Tyto obětní dary se na oltáři jen vystaví po dobu obřadu a nakonec se rozdávají pozůstalým. Kněz zakončil obřad proslovem o tom že je zima a že Japonsko navštívil Bhútánský král se svou nevěstou. Smysl této řeči jsem nějak nepobrala a Kouhey mi jen potvrdil, že nedávala smysl. Během obřadu si příbuzenstvo posílalo kolečkový vozíček, na kterém bylo dřevěné uhlí a vedle něj bylo kadidlo, každý se poklonil a přidal špetku kadidla na uhlí. Já už jsem dříve dostala také svoje džuzu (obdobu japonského růžence) které je nejspíš k buddhistickým obřadům nezbytné. Máte ho na rukou když se klaníte (Klaní se se sepjatýma rukama jako při křesťanské motlitbě) Pozůstalí se posléze odebrali do druhého patra, kde bylo jakési kolumbárium. V místnosti byly umístěny lakované skříňky jejichž obsahem byly krabičky s popelem, tabulky se jmény a buddhistické propriety různých zesnulých. Ty skříňky se otevřely, zazvonilo se na zvonek a předkům se člověk poklonil. Tak jsem se poklonila Kouheyovu dědečkovi a babičce, prastrýčkovi a pratetičce. Kouhey je prý dědečkovi z potomků nejvíc podobný, protože prý dědečka s babičkou nenavštívil více než 20 let, odbyl si poklonu hned několikrát za sebou.
Klan se na to odebral na smuteční oběd do blízkého hotelu. Byla tam příjemná atmosféra, už jsem si začala opravdu připadat jako jeden z klanu. Zábava byla velice uvolněná syn zesnulé pratetičky své řečnění zkrátil na poděkování, že jsme všichni přišli. Tomu se všichni smáli. Mě se taky ulevilo, že řeč nebyla příliš dlouhá. Nejlepší bylo to, že když jídlo skončilo asi kolem čtvrté hodiny (celkem se jednlo více než 3 hodiny a podávalo se 10 drobných chodů!), rodina se nechtěla rozdělit a pokračovala v hovoru na čajíčku. Samozřejmě ani vztahy Kanejsasovců nejsou ideální, zdá se, že v každé generaci jsou sourozenci, kteří se spolu nebaví. Kouhey se nebaví například se svým bratrem. Ten se dostavil v modrém kněžském oblečku s výmluvou, že neměl čas se převléct. Kouhey si myslí, že se jen vytahuje, že je kněz. Můj dojem z bratra byl takový ignáciusovský, kněží a tím spíše buddhističtí by neměli být tlustí...Nějak mi připomněl jednoho našeho nejmenovaného příbuzného...
Tak ještě něco k naší domácnosti. Kouhey se velmi stará, stará se tak, že mě v podstatě nepustí k vaření, takže můj podíl je jednou za týden úklid (luxování minivysavačem) a mytí nádobí po tom, co Kouhey uvařil. Plus ještě odnos smetí. V Japonsku se smetí vyváží každý všední den a to tak, že každý den jiný druh odpadu, každá domácnost má kalendář, kde je vyznačeno který den může co vyhodit. Ve speciálních oranžových pytlích se potom smetí zanechává na určených místech, které poznáte podle sítě. Ta síť zabraňuje místním vychytralým havranům ve smetí kramovat. Občas ani ale tato síť nepomáhá.
Tento týden mě Kouhey jednou pustil i k vaření - ratatouile, musela jsem využít toho, že je tu levný lilek. Jídla jsem udělala kvanta a tak zbylo až do druhého dne, kdy tím Kouhey nastavil svůj výtvor. Po tom co jsem uvařila se Kouhey vrhnul na mytí nádobí.
Mírně nepohodlné je zde to, že musíte každý spotřebič vypínat, takže když se jdu sprchovat nebo mít nádobí, zapnu nejdřív bojler, otevřu plyn a za pár minut mám teplou vodu přesně o teplotě 42 stupňů, netřeba mixovat. Chci-li uvařit vodu na čaj (ano, nemáme varnou konvici ale klasickou konvičku, kterou dáváme na sporák) musím nejdřív zapnout přívod plynu ke sporáku, když dovařím, zase jej zavřu. Podobně je na tom topení. To vše se děje za účelem úspor a bezpečnosti. Kdyby došlo k zemětřesení, plyn by mohl výbuchem způsobit požár.
Tento týden jsem si zažila své první zemětřesení a velkou bouři. O zemětřesení jsem vůbec nevěděla, myla jsem nádobí, když na mě Kouhey zavolal, ať rychle vypnu plyn. Houpala se lampa a věšák na prádlo, to bylo vše. V Sapporu to byly pouze 2 stupně, na jižním pobřeží Hokkaida byl ale stupeň pátý. Nejvíc mě překvapila Ája, která mi pár minut po otřesech psala jestli jsme OK. Super informovanost!! Počátkem týdne tady zase zuřila velká bouře. Vichřice a hrozné hromobití, ale nic, co bychom v ČR neměli, jen jsem měla kvůli kraválu trochu problém usnout...
市内の寺に行ってきた。
今回、熊子と初見というイトコが半数以上占めていて簡単ではあるが参加者全員に紹介出来た。
中には紹介する価値も無い人間に彼女を紹介したことは非常に失点であったが・・・・・
他の方々は彼女に優しく接してくれて本当に嬉しかった、本人もやはり緊張は隠せなかったと
思うが以前彼女に会った方々が今回も優しく話し掛けて頂いたのでお陰さまで彼女の緊張も
大分和らぐことが出来た。本当に感謝感謝です、有難う御座いました。
その後隣のホテルに移動して会食をし、下の喫茶店で茶を啜りだべり、その後お開きとなり
各自方々に散り、我々は大通り公園のミュンヘンクリスマス市に行ったが全然楽しくなかったので
ホットワインを呑んで俺の先輩が経営しているＢＡＲに行って小２時間位の飲酒を嗜んできた。
その店でも先程呑んだホットワインが有ったので所望し注文してみた。
実際の処クリスマス市のより美味だった・・・・２人ともビックリした・・・・また行こう。
帰り道彼女は我が家系はとても良いと言ってくれた。
皆、親切でとても楽しかったと喜んでくれていた・・・・なによりだ・・・
２人でチェコに住み始めたら色々と忙しくなりそうだ・・・・親戚が遊びに来るだろうて・・・
その時彼女はとても喜ぶだろうなぁ・・目に浮かぶわ・・・女傑一族の到来・・・
怖いなぁ・・・・・・寝よう・・・・・
Tak jsem se dnes coby jeden z klanu zúčastnila výročního obřadu, který následuje po pohřbu. Kouhey si při té příležitosti vypůjčil oblek. Byla jsem překvapená, že mu opravdu slušel. Jen si neuměl uvázat kravatu a tak jsem mu ji vázala já. Kravata byla potvůrka klouzavá a tak jsem ji musela pořád upravovat. Obřad se odehrával v domečku, který by jste zvenku vůbec neoznačili jako chrám. Konala se jakási mše, kdy kněz předříkával podle knihy části nejspíše lotosové sútry před fotografií zemřelé pratetičky, krabice s jejím popelem a tabulkou s jejím jménem. V pozadí byla skříňka na Buddhu, v popředí obětní dary a květiny. Tyto obětní dary se na oltáři jen vystaví po dobu obřadu a nakonec se rozdávají pozůstalým. Kněz zakončil obřad proslovem o tom že je zima a že Japonsko navštívil Bhútánský král se svou nevěstou. Smysl této řeči jsem nějak nepobrala a Kouhey mi jen potvrdil, že nedávala smysl. Během obřadu si příbuzenstvo posílalo kolečkový vozíček, na kterém bylo dřevěné uhlí a vedle něj bylo kadidlo, každý se poklonil a přidal špetku kadidla na uhlí. Já už jsem dříve dostala také svoje džuzu (obdobu japonského růžence) které je nejspíš k buddhistickým obřadům nezbytné. Máte ho na rukou když se klaníte (Klaní se se sepjatýma rukama jako při křesťanské motlitbě) Pozůstalí se posléze odebrali do druhého patra, kde bylo jakési kolumbárium. V místnosti byly umístěny lakované skříňky jejichž obsahem byly krabičky s popelem, tabulky se jmény a buddhistické propriety různých zesnulých. Ty skříňky se otevřely, zazvonilo se na zvonek a předkům se člověk poklonil. Tak jsem se poklonila Kouheyovu dědečkovi a babičce, prastrýčkovi a pratetičce. Kouhey je prý dědečkovi z potomků nejvíc podobný, protože prý dědečka s babičkou nenavštívil více než 20 let, odbyl si poklonu hned několikrát za sebou.
Klan se na to odebral na smuteční oběd do blízkého hotelu. Byla tam příjemná atmosféra, už jsem si začala opravdu připadat jako jeden z klanu. Zábava byla velice uvolněná syn zesnulé pratetičky své řečnění zkrátil na poděkování, že jsme všichni přišli. Tomu se všichni smáli. Mě se taky ulevilo, že řeč nebyla příliš dlouhá. Nejlepší bylo to, že když jídlo skončilo asi kolem čtvrté hodiny (celkem se jednlo více než 3 hodiny a podávalo se 10 drobných chodů!), rodina se nechtěla rozdělit a pokračovala v hovoru na čajíčku. Samozřejmě ani vztahy Kanejsasovců nejsou ideální, zdá se, že v každé generaci jsou sourozenci, kteří se spolu nebaví. Kouhey se nebaví například se svým bratrem. Ten se dostavil v modrém kněžském oblečku s výmluvou, že neměl čas se převléct. Kouhey si myslí, že se jen vytahuje, že je kněz. Můj dojem z bratra byl takový ignáciusovský, kněží a tím spíše buddhističtí by neměli být tlustí...Nějak mi připomněl jednoho našeho nejmenovaného příbuzného...
Tak ještě něco k naší domácnosti. Kouhey se velmi stará, stará se tak, že mě v podstatě nepustí k vaření, takže můj podíl je jednou za týden úklid (luxování minivysavačem) a mytí nádobí po tom, co Kouhey uvařil. Plus ještě odnos smetí. V Japonsku se smetí vyváží každý všední den a to tak, že každý den jiný druh odpadu, každá domácnost má kalendář, kde je vyznačeno který den může co vyhodit. Ve speciálních oranžových pytlích se potom smetí zanechává na určených místech, které poznáte podle sítě. Ta síť zabraňuje místním vychytralým havranům ve smetí kramovat. Občas ani ale tato síť nepomáhá.
 |
| Lednička, dole mažák, nahoře chlaďák |
Tento týden mě Kouhey jednou pustil i k vaření - ratatouile, musela jsem využít toho, že je tu levný lilek. Jídla jsem udělala kvanta a tak zbylo až do druhého dne, kdy tím Kouhey nastavil svůj výtvor. Po tom co jsem uvařila se Kouhey vrhnul na mytí nádobí.
Mírně nepohodlné je zde to, že musíte každý spotřebič vypínat, takže když se jdu sprchovat nebo mít nádobí, zapnu nejdřív bojler, otevřu plyn a za pár minut mám teplou vodu přesně o teplotě 42 stupňů, netřeba mixovat. Chci-li uvařit vodu na čaj (ano, nemáme varnou konvici ale klasickou konvičku, kterou dáváme na sporák) musím nejdřív zapnout přívod plynu ke sporáku, když dovařím, zase jej zavřu. Podobně je na tom topení. To vše se děje za účelem úspor a bezpečnosti. Kdyby došlo k zemětřesení, plyn by mohl výbuchem způsobit požár.
Tento týden jsem si zažila své první zemětřesení a velkou bouři. O zemětřesení jsem vůbec nevěděla, myla jsem nádobí, když na mě Kouhey zavolal, ať rychle vypnu plyn. Houpala se lampa a věšák na prádlo, to bylo vše. V Sapporu to byly pouze 2 stupně, na jižním pobřeží Hokkaida byl ale stupeň pátý. Nejvíc mě překvapila Ája, která mi pár minut po otřesech psala jestli jsme OK. Super informovanost!! Počátkem týdne tady zase zuřila velká bouře. Vichřice a hrozné hromobití, ale nic, co bychom v ČR neměli, jen jsem měla kvůli kraválu trochu problém usnout...
pátek 18. listopadu 2011
O japonském jídle
Japonskými médii hýbou v současné době dva problémy, vstup do TPP (Trans Pacific Partnership), a ozářená rýže v oblasti Sendai. Mohlo by se zdát, že to spolu nesouvisí, ale i zde se nachází pojítko. Japonsko vždy bránilo své zemědělství a bylo, můžu si snad dovolit říct, že právem, hrdé na to, že je schopné se alespoň v oblasti potravin zásobovat samo. Vstup do TPP ale bude nutně znamenat otevření Japonského potravinářského trhu cizím (převážně americkým) produktům, o kterých Japonci nemají žádné informace. Bude to také nejspíš znamenat konec japonského zemědělství. To se asi projeví především tady na Hokkaidu, kde je zemědělství hlavním výrobním odvětvím. Tady se zdá se vyhýbají geneticky modifikovaným produktům, je podporován chov dobytka s co největší volností. Nedávno jsem například viděla reportáž o prasečí farmě, kde si prasátka žijí v dubovém lese pod širým nebem, mají tam své rochniště a dostatek pohybu. Maso takovýchto prasat vypadá samozřejmě úplně jinak.
S havárií ve Fukušimě nastal problém s ozářenou rýží a i zeleninou. Japonsko už téměř nemá vlastní "neozářené" potraviny, podle posledních záznamů došel radioaktivní oblak s cesiem i na Hokkaido. Nicméně, kdybych byla Japoncem jsem proti vstupu do TPP, nic extra dobrého z toho nekouká. Kouhey je taky proti.
Pro Evropana zvyklého na mléčné produkty, je Hokkaido nejlepším místem, kde může v Japonsku bydlet. Je zde levně, kvalitní mléko a dokonce i sýry. Bohužel však jen jeden druh, podobný našemu Eidamu, samozřejmě nechybí ani máslo, šlehačka ale i masné výrobky. Maso hovězí, vepřové a jehněčí. K tomu si můžete přidat širokou škálu mořských produktů. Jediné co mi tu vlastně chybí je náš tmavý chleba. Celkem chutné pečivo se tu dá koupit, sladkosti také, ale jednoduchý tmavý chléb ne. Také na dobrý jogurt nebo pribiňáček tady nenarazíte. Zelenina a ovoce jsou tu drahé, to je druhé negativum. Kupříkladu brambory se tu prodávají po 9 korunách ale za kus...jablka 40 korun za kus, naštěstí to trochu jistí levné banány. Výběr zeleniny je tu však velmi široký. Hodně se tu jako zelenina konzumuje na příklad lopuchový kořen, lotos, okurky, zelí salát, řapíkatý celer, lilek, rajčata, která mají podobně jako v ČLR jinou více sytě rudou barvu, různé klíčky, čekanka, dýně hokkaido atd. Zkrátka kam se hrabeme, výběr opravdu nepřeberný...
Na závěr jen několik groteskních jídel:
S havárií ve Fukušimě nastal problém s ozářenou rýží a i zeleninou. Japonsko už téměř nemá vlastní "neozářené" potraviny, podle posledních záznamů došel radioaktivní oblak s cesiem i na Hokkaido. Nicméně, kdybych byla Japoncem jsem proti vstupu do TPP, nic extra dobrého z toho nekouká. Kouhey je taky proti.
Pro Evropana zvyklého na mléčné produkty, je Hokkaido nejlepším místem, kde může v Japonsku bydlet. Je zde levně, kvalitní mléko a dokonce i sýry. Bohužel však jen jeden druh, podobný našemu Eidamu, samozřejmě nechybí ani máslo, šlehačka ale i masné výrobky. Maso hovězí, vepřové a jehněčí. K tomu si můžete přidat širokou škálu mořských produktů. Jediné co mi tu vlastně chybí je náš tmavý chleba. Celkem chutné pečivo se tu dá koupit, sladkosti také, ale jednoduchý tmavý chléb ne. Také na dobrý jogurt nebo pribiňáček tady nenarazíte. Zelenina a ovoce jsou tu drahé, to je druhé negativum. Kupříkladu brambory se tu prodávají po 9 korunách ale za kus...jablka 40 korun za kus, naštěstí to trochu jistí levné banány. Výběr zeleniny je tu však velmi široký. Hodně se tu jako zelenina konzumuje na příklad lopuchový kořen, lotos, okurky, zelí salát, řapíkatý celer, lilek, rajčata, která mají podobně jako v ČLR jinou více sytě rudou barvu, různé klíčky, čekanka, dýně hokkaido atd. Zkrátka kam se hrabeme, výběr opravdu nepřeberný...
Na závěr jen několik groteskních jídel:
jukke: syrové koňské maso připravené téměř na způsob našeho tataráku, chybí topinka. Jako jukke se používalo i maso hovězí, ale několik lidí se tím otrávilo, takže návrat k bezpečné konině...
Tonkatsu: japonský dvouvrstvý řízek servírovaný na jemně nasekaném syrovém zelí. Podle mě je na něm nejlepší omáčka, kterou se polívá. Cení se na něm hlavně tučné maso, to já moc nemusím.
Růžová Pepsi Cola prý s příchutí jahodového mléka,...neměla jsem odvahu ochutnat...
pondělí 14. listopadu 2011
Ama ama
先月俺と熊子は『AMA AMA』と言う飲み屋に行ってきた。
その店のマスターは昔俺が働いていた職場の先輩であって公私共々面倒をみてくれた
兄貴的な人であって昔から俺もその人の事を「アニ」と呼んでいたんだ。
約３年間音沙汰が無かったけど風の噂で店を始めたと聞いていたので連絡無しの突然の訪問を
敢行した訳だ。俺を久しぶりに見てかなり驚いていたね「彼女が一緒だ」と言ったら「オゥ！紹介しろ』だってさ、知らねぇんだよ、俺が今チェコ人の女性と付き合っている事をさ、そんで俺も
「紹介します」ってなもんでさ熊子を呼んでさ紹介したのよ、「彼女です」ってね。
イヤァ息が止まりそうになってたね!! 楽しかったよその時の姿を見た時は!!!!
アノ人は外国人好きだからねぇ・・・・・・・・
完全に頭の中はテンパッテたもんなぁ、以前に熊子との話はした事あるもんでアニも大方は
知ってるんだけど、まさか付き合っているとは思ってもいやんかったでさぁ、尚更ビックリしとったで
またその表情がサディストの俺の心に刺さる刺さる突き刺さる!!!! カイカンだった。
肝心の店はと言うと・・・・・ウン、良いんじゃない!!!！俺は好きな感じだよ狭くて雰囲気も良いし
アノ人昔からセンス有る人だったもんでさ案の定センスのある店内だったよ。
それから数回は行ってるね、好い店だから・・行くなら平日がイイだね混んでやんでさぁ・・・・
興味ある奴は手前で探して勝手に行ってね。
その店のマスターは昔俺が働いていた職場の先輩であって公私共々面倒をみてくれた
兄貴的な人であって昔から俺もその人の事を「アニ」と呼んでいたんだ。
約３年間音沙汰が無かったけど風の噂で店を始めたと聞いていたので連絡無しの突然の訪問を
敢行した訳だ。俺を久しぶりに見てかなり驚いていたね「彼女が一緒だ」と言ったら「オゥ！紹介しろ』だってさ、知らねぇんだよ、俺が今チェコ人の女性と付き合っている事をさ、そんで俺も
「紹介します」ってなもんでさ熊子を呼んでさ紹介したのよ、「彼女です」ってね。
イヤァ息が止まりそうになってたね!! 楽しかったよその時の姿を見た時は!!!!
アノ人は外国人好きだからねぇ・・・・・・・・
完全に頭の中はテンパッテたもんなぁ、以前に熊子との話はした事あるもんでアニも大方は
知ってるんだけど、まさか付き合っているとは思ってもいやんかったでさぁ、尚更ビックリしとったで
またその表情がサディストの俺の心に刺さる刺さる突き刺さる!!!! カイカンだった。
肝心の店はと言うと・・・・・ウン、良いんじゃない!!!！俺は好きな感じだよ狭くて雰囲気も良いし
アノ人昔からセンス有る人だったもんでさ案の定センスのある店内だったよ。
それから数回は行ってるね、好い店だから・・行くなら平日がイイだね混んでやんでさぁ・・・・
興味ある奴は手前で探して勝手に行ってね。
上の写真は店内の円卓
ここが一番広いテーブル
大勢で来る時は丁度イイかな。
熊子と猿
この日アニは猿の年を聞いて
ビックリしていた。
知りたい奴は手前で調べてね。
Pro ty z Vás, co si v japonštině nepočtou. Článek psal Kouhey, je to o hospůdce jménem Ama ama, kterou vlastní jeho kamarád. Fotky jsou k interiéru, na spodní z nich jsem já se Saručan. Další fota jsou přiložena k předcházejícímu článku.
Pro ty z Vás, co si v japonštině nepočtou. Článek psal Kouhey, je to o hospůdce jménem Ama ama, kterou vlastní jeho kamarád. Fotky jsou k interiéru, na spodní z nich jsem já se Saručan. Další fota jsou přiložena k předcházejícímu článku.
pátek 11. listopadu 2011
Ninguru terrace, japonský úřad práce, onsen, soup karé a Amaama
Nejdřív Vám něco poví Kouhey:
昨日俺と熊子は友達の猿と一緒に極楽湯と言う温泉施設に行った。
熊子にとっては初めての体験だから入り方とかマナーとかも知らんと思うで
猿に頼んで一緒に入ってもらう様に頼んだ・・・
本人も心地良く承諾してくれたもんで良かった良かった。
熊子と猿はこの短い期間でとても仲良しになった。今の段階でジャップの女友達だったら
間違いなくこの猿が一番の友達になったと本人も言っている。
俺的にはとてもイイと思っている。ジャップの女友達が沢山出来ればやっぱり嬉しい。
俺のイトコの姉チャン達も母親も熊子の事をとても気に入ってくれている、これは本当に
有難いことだ、感謝感謝・・・
話はさて置きこれから呑みに行く事になった、続きはまた後で・・・・・
Asi tak, nevyjadřuji zjevně dostatečně svůj vděk všem lidičkům, co mě tady obklopují.
Tak ještě jednou, díky, díky.
Tohle pondělí Kouhey půjčil auto a jeli jsme do asi 80 km vzdáleného letoviska zvaného Furano. Furano je v létě slavné svými květinovými poli, v zimě díky lyžařským svahům. V jeho blízkém okolí se nachází několik zajímavých míst: Do dvou z nich jsme se byli mrknout, byla to srubová vesnička Rokugou vprostřed lesů, kde se natáčel kdysi slavný japonský seriál Kita no kuni kara. http://www.youtube.com/watch?v=7AiAK5YI-sw
Druhou zastávkou bylo malebné místo zvané Ninguru terrace. Ninguru je prý ainuské slovo označující víly. opravdu, to místo je velice malebné, nebýt obřího hotelu, který se nám tyčil za zády. Tak nějak mi tu chybí ta pravá osamělá divočina, i když pro ni má Hokkaido nepochybné předpoklady. Zde si můžete prohlédnout propagandistické video: http://www.youtube.com/watch?v=ITz5FV2w0uQ. Ty domečky jsou malé obchůdky, mezi nimiž je asi nejzajímavější lesní svíčkárna, kde se vyrábějí svíčky ve tvaru kmenů stromů, které krásně voní po smůle.
Je tu taková slavná kavárna Lesní hodiny (Mori no tokei), jak jinak, objevila se zase v japonském seriálu Jasaší džikan tady je propagandistické video: http://www.youtube.com/watch?v=OJ2nRRAgVFc. Já ani Kouhey jsme ten seriál neznali, a nevím proč, je to tu slavné kvůli tomu, že si můžete na baru namlet svou kávu. Číšnice byla v šoku, když jsme nechtěli si sami mlít a sednout si na bar, vybrali jsme si místo toho malý stoleček v rohu u okna, ač bylo v okolí spousta velkých stolů. Z toho už ji málem omývali.
昨日俺と熊子は友達の猿と一緒に極楽湯と言う温泉施設に行った。
熊子にとっては初めての体験だから入り方とかマナーとかも知らんと思うで
猿に頼んで一緒に入ってもらう様に頼んだ・・・
本人も心地良く承諾してくれたもんで良かった良かった。
熊子と猿はこの短い期間でとても仲良しになった。今の段階でジャップの女友達だったら
間違いなくこの猿が一番の友達になったと本人も言っている。
俺的にはとてもイイと思っている。ジャップの女友達が沢山出来ればやっぱり嬉しい。
俺のイトコの姉チャン達も母親も熊子の事をとても気に入ってくれている、これは本当に
有難いことだ、感謝感謝・・・
話はさて置きこれから呑みに行く事になった、続きはまた後で・・・・・
Asi tak, nevyjadřuji zjevně dostatečně svůj vděk všem lidičkům, co mě tady obklopují.
Druhou zastávkou bylo malebné místo zvané Ninguru terrace. Ninguru je prý ainuské slovo označující víly. opravdu, to místo je velice malebné, nebýt obřího hotelu, který se nám tyčil za zády. Tak nějak mi tu chybí ta pravá osamělá divočina, i když pro ni má Hokkaido nepochybné předpoklady. Zde si můžete prohlédnout propagandistické video: http://www.youtube.com/watch?v=ITz5FV2w0uQ. Ty domečky jsou malé obchůdky, mezi nimiž je asi nejzajímavější lesní svíčkárna, kde se vyrábějí svíčky ve tvaru kmenů stromů, které krásně voní po smůle.
Je tu taková slavná kavárna Lesní hodiny (Mori no tokei), jak jinak, objevila se zase v japonském seriálu Jasaší džikan tady je propagandistické video: http://www.youtube.com/watch?v=OJ2nRRAgVFc. Já ani Kouhey jsme ten seriál neznali, a nevím proč, je to tu slavné kvůli tomu, že si můžete na baru namlet svou kávu. Číšnice byla v šoku, když jsme nechtěli si sami mlít a sednout si na bar, vybrali jsme si místo toho malý stoleček v rohu u okna, ač bylo v okolí spousta velkých stolů. Z toho už ji málem omývali.
Pozor na medvědy!!
Tohle jsou modely hub, jak by se nám jevily, kdyby jsme byli jen 15 cm velcí.
Cestou zpátky jsme měli ještě vodopády Sandan (Tří schodů)
Téntýž týden ve čtvrtek jsem Kouheye doprovázela na japonský úřad práce zvaný Halówóku (zřejmě z Hello work), stejně jako u nás následuje po registraci poučení pro uchazeče o podporu v nezaměstnanosti. Poučení tentokrát pronesl slepec. Měl oproti vidícím výhodu, že si mohl po celou dobu prsty číst podklady prsty. Následovalo 40 minutové poučné video. Na počátku měli Japonci statistiku, kolika lidem se podařilo práci najít a za jak dlouho, v Sapporu hledá práci cca 20 000 lidí každý měsíc, je tu vysoká nezaměstnanost, tak 20procent si ji najde za první měsíc, 40 druhý, a asi 60 třetí měsíc, oznámili taky, která povolání jsou nejhledanější a to, že se můžete zdarma zúčastnit různých vzdělávacích seminářů např. o komunikaci, keigu, správném tónu hlasu a podobně. Podpora se jako u nás vyměřuje podle výšky platu v předchozí práci, v době registrace můžete dělat brigádu, čas, který strávíte touto prací se vám potom z podpory strhne.
Byla to zajímavá zkušenost, docela bych se vsadila, že jsem možná první Čech který se takového poučení zúčastnil.
Jako následující relax jsme se vydali do veřejných lázní. Tentokrát to byly oddělené lázně pro ženy a muže. Saručan byla tak laskavá, že mi ukázala co a jak. Byly dopolední hodiny, takže tam bylo mnoho babiček. Koupete se samozřejmě na ostro. Takové japonské lázně se skládají ze spousty sedacích sprch, s plastovou židličkou, u kterých se nejdřív umyjete. Potom můžete využít bazénu s vodou teploty 40 stupňů uvnitř, proudovou koupel různých typů opět s teplou vodou, venkovní vyhřívaný bazének zvaný rottenburo, bazének se studenou vodou, suchou saunu (s televizí) nebo parní saunu. Vše se může libovolně střídat jak dlouho chcete. Pravidelně tudy prochází personál, který kontroluje čistotu vody. Je tu také samozřejmě pítko, u kterého se můžete osvěžit. V šatně jsou zálohované skříňky, velké zrcadlo a fény. Odpočatí si můžet zajít do místní levné restaurace, koupit si v automatu libovolný nápoj, včetně, pro japonský onsen tradičního, ochuceného mléka (kávové, ovocné) v malých skleničkách, nechat se namasírovat a to buďto strojně něbo ručně, nebo si dokonce i pospat, je tu totiž koutek, kde si za malý poplatek pujčíte polštář a deku. Spí se na tatami. Já si jen koupila nápoj a mléko, Kouhey se nechal namasírovat.
Večer jsme ještě zašli na Sapporskou specialitu karé súpu. Je to v podstatě řidší karé, které jíte s rýží podávanou zvlášť, dala jsem si ostrost 3 a byla překvapena, že bylo opravdu ostré, v mém případě jsem to zapíjela jahodovým lassie, v mé karé súpu bylo 20 druhů zeleniny včetně lopuchového kořene, nechala jsem si tam také přidat extra kokosové mléko, extra sýr nebo koření.
Před jídlem
Po jídle
V Ama ama, jsem se tentokrát setkala se zájemcem o Evropu, byl to středošoklák, který mě k mému překvapení pozdravil česky. Nějakou chvíli jsme spolu diskutovali. Dostal ode mě studentskou pečeť a ukázku českých mincí, které jsem měla náhodou při sobě.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)