Za poslední dva dny se v Sapporu udály dvě události. Začnu tou smutnou. Kouhey mi dnes psal, že jeho tetička, u které v nejvyšší nouzi jeho rodina (maminka a dva kluci) bydlela v době, když se jeho maminka rozvedla, je v nemocnici. Byla v kómatu ale stihl se s ní alespoň rozloučit. Přišel na to, že je tetička už dva měsíce v nemocnici, podivnou náhodou. Volal po návratu své rodině a nikdo mu telefony nebral. Maminka mu nakonec řekla, že je tetička v kritickém stavu v nemocnici. Prý ze spánku volala i jméno svého nezdárného synovce, jako by na něj čekala. U jejího lůžka se sešel celý klan Kanejasovců. Tetička dnes v noci umřela, ať je jí země lehká. Určitě půjde rovnou do nebe. Pohřeb trval tři dny, první den byla vigílie u svíček, druhý den buddhistický obřad a třetí den kremace s oním slavným přebíráním kostí hůlkama. Na to Kouhey neměl nervy a utekl.
Aby to nepůsobilo moc depresivně tak jedna dobrá zpráva: Ve čtvrtek jsem viděla první fotky z našeho bytu. Následovalo video přes skype. Kouhey aktivně sehnal rýžovar, péřový futon, a pár kilo rýže, byt je už vybaven pračkou i ledničkou, je to 1plus KK, ale má dřevěné patro s postýlkou, kde může spát případná návštěva. Byt je velice světlý a má výhled do parku. Je v druhém patře a v okolních bytech nikdo nebydlí.
Žádné komentáře:
Okomentovat