市内の寺に行ってきた。
今回、熊子と初見というイトコが半数以上占めていて簡単ではあるが参加者全員に紹介出来た。
中には紹介する価値も無い人間に彼女を紹介したことは非常に失点であったが・・・・・
他の方々は彼女に優しく接してくれて本当に嬉しかった、本人もやはり緊張は隠せなかったと
思うが以前彼女に会った方々が今回も優しく話し掛けて頂いたのでお陰さまで彼女の緊張も
大分和らぐことが出来た。本当に感謝感謝です、有難う御座いました。
その後隣のホテルに移動して会食をし、下の喫茶店で茶を啜りだべり、その後お開きとなり
各自方々に散り、我々は大通り公園のミュンヘンクリスマス市に行ったが全然楽しくなかったので
ホットワインを呑んで俺の先輩が経営しているＢＡＲに行って小２時間位の飲酒を嗜んできた。
その店でも先程呑んだホットワインが有ったので所望し注文してみた。
実際の処クリスマス市のより美味だった・・・・２人ともビックリした・・・・また行こう。
帰り道彼女は我が家系はとても良いと言ってくれた。
皆、親切でとても楽しかったと喜んでくれていた・・・・なによりだ・・・
２人でチェコに住み始めたら色々と忙しくなりそうだ・・・・親戚が遊びに来るだろうて・・・
その時彼女はとても喜ぶだろうなぁ・・目に浮かぶわ・・・女傑一族の到来・・・
怖いなぁ・・・・・・寝よう・・・・・
Tak jsem se dnes coby jeden z klanu zúčastnila výročního obřadu, který následuje po pohřbu. Kouhey si při té příležitosti vypůjčil oblek. Byla jsem překvapená, že mu opravdu slušel. Jen si neuměl uvázat kravatu a tak jsem mu ji vázala já. Kravata byla potvůrka klouzavá a tak jsem ji musela pořád upravovat. Obřad se odehrával v domečku, který by jste zvenku vůbec neoznačili jako chrám. Konala se jakási mše, kdy kněz předříkával podle knihy části nejspíše lotosové sútry před fotografií zemřelé pratetičky, krabice s jejím popelem a tabulkou s jejím jménem. V pozadí byla skříňka na Buddhu, v popředí obětní dary a květiny. Tyto obětní dary se na oltáři jen vystaví po dobu obřadu a nakonec se rozdávají pozůstalým. Kněz zakončil obřad proslovem o tom že je zima a že Japonsko navštívil Bhútánský král se svou nevěstou. Smysl této řeči jsem nějak nepobrala a Kouhey mi jen potvrdil, že nedávala smysl. Během obřadu si příbuzenstvo posílalo kolečkový vozíček, na kterém bylo dřevěné uhlí a vedle něj bylo kadidlo, každý se poklonil a přidal špetku kadidla na uhlí. Já už jsem dříve dostala také svoje džuzu (obdobu japonského růžence) které je nejspíš k buddhistickým obřadům nezbytné. Máte ho na rukou když se klaníte (Klaní se se sepjatýma rukama jako při křesťanské motlitbě) Pozůstalí se posléze odebrali do druhého patra, kde bylo jakési kolumbárium. V místnosti byly umístěny lakované skříňky jejichž obsahem byly krabičky s popelem, tabulky se jmény a buddhistické propriety různých zesnulých. Ty skříňky se otevřely, zazvonilo se na zvonek a předkům se člověk poklonil. Tak jsem se poklonila Kouheyovu dědečkovi a babičce, prastrýčkovi a pratetičce. Kouhey je prý dědečkovi z potomků nejvíc podobný, protože prý dědečka s babičkou nenavštívil více než 20 let, odbyl si poklonu hned několikrát za sebou.
Klan se na to odebral na smuteční oběd do blízkého hotelu. Byla tam příjemná atmosféra, už jsem si začala opravdu připadat jako jeden z klanu. Zábava byla velice uvolněná syn zesnulé pratetičky své řečnění zkrátil na poděkování, že jsme všichni přišli. Tomu se všichni smáli. Mě se taky ulevilo, že řeč nebyla příliš dlouhá. Nejlepší bylo to, že když jídlo skončilo asi kolem čtvrté hodiny (celkem se jednlo více než 3 hodiny a podávalo se 10 drobných chodů!), rodina se nechtěla rozdělit a pokračovala v hovoru na čajíčku. Samozřejmě ani vztahy Kanejsasovců nejsou ideální, zdá se, že v každé generaci jsou sourozenci, kteří se spolu nebaví. Kouhey se nebaví například se svým bratrem. Ten se dostavil v modrém kněžském oblečku s výmluvou, že neměl čas se převléct. Kouhey si myslí, že se jen vytahuje, že je kněz. Můj dojem z bratra byl takový ignáciusovský, kněží a tím spíše buddhističtí by neměli být tlustí...Nějak mi připomněl jednoho našeho nejmenovaného příbuzného...
Tak ještě něco k naší domácnosti. Kouhey se velmi stará, stará se tak, že mě v podstatě nepustí k vaření, takže můj podíl je jednou za týden úklid (luxování minivysavačem) a mytí nádobí po tom, co Kouhey uvařil. Plus ještě odnos smetí. V Japonsku se smetí vyváží každý všední den a to tak, že každý den jiný druh odpadu, každá domácnost má kalendář, kde je vyznačeno který den může co vyhodit. Ve speciálních oranžových pytlích se potom smetí zanechává na určených místech, které poznáte podle sítě. Ta síť zabraňuje místním vychytralým havranům ve smetí kramovat. Občas ani ale tato síť nepomáhá.
 |
| Lednička, dole mažák, nahoře chlaďák |
Tento týden mě Kouhey jednou pustil i k vaření - ratatouile, musela jsem využít toho, že je tu levný lilek. Jídla jsem udělala kvanta a tak zbylo až do druhého dne, kdy tím Kouhey nastavil svůj výtvor. Po tom co jsem uvařila se Kouhey vrhnul na mytí nádobí.
Mírně nepohodlné je zde to, že musíte každý spotřebič vypínat, takže když se jdu sprchovat nebo mít nádobí, zapnu nejdřív bojler, otevřu plyn a za pár minut mám teplou vodu přesně o teplotě 42 stupňů, netřeba mixovat. Chci-li uvařit vodu na čaj (ano, nemáme varnou konvici ale klasickou konvičku, kterou dáváme na sporák) musím nejdřív zapnout přívod plynu ke sporáku, když dovařím, zase jej zavřu. Podobně je na tom topení. To vše se děje za účelem úspor a bezpečnosti. Kdyby došlo k zemětřesení, plyn by mohl výbuchem způsobit požár.
Tento týden jsem si zažila své první zemětřesení a velkou bouři. O zemětřesení jsem vůbec nevěděla, myla jsem nádobí, když na mě Kouhey zavolal, ať rychle vypnu plyn. Houpala se lampa a věšák na prádlo, to bylo vše. V Sapporu to byly pouze 2 stupně, na jižním pobřeží Hokkaida byl ale stupeň pátý. Nejvíc mě překvapila Ája, která mi pár minut po otřesech psala jestli jsme OK. Super informovanost!! Počátkem týdne tady zase zuřila velká bouře. Vichřice a hrozné hromobití, ale nic, co bychom v ČR neměli, jen jsem měla kvůli kraválu trochu problém usnout...
Žádné komentáře:
Okomentovat