Varování: Tenhle příspěvek je hodně odporný, tak si jej raději ani nečtěte, pokud nemáte masochistickou zálibu číst si o ošklivých věcech.
Rozhodla jsem se zůstat s A., představovalo to pro mě sice život bez romantiky, dalo se čekat, že nikdy nedostanu květinu, nikdy mi nikdo nebude lichotit, natožpak vařit. Ale A. byl hodný, lépe řečeno nic neříkal, ani věci milé, ani věci nemilé. Náš život začal být pevně naplánován. Přestěhovali jsme se do rodinného domku A. maminky. Hmotným břemenem byly tři černé kočky. Byli tím nejlepším na celém domě. A. si nemohl najít práci, hodilo se, že mi konečně přišla výplata od Italů, bylo z čeho žít. Prázdniny jsme strávili stěhováním a malováním. Zjistila jsem, že A. je dost pasivní. To co tak nějak člověk od muže očekává, to že alespoň zvedne telefon a zavolá řemeslníkům, aby něco opravili, to se nedělo. A. se do své staré práce vrátit nechtěl, ač mu to nabízeli. Tak jsme si usmysleli, že spolu s Kamem otevřeme čajovnu, která by A. zajistila práci takovou, co by ho bavila. Kumako odložila státnice a namísto toho šila pohankové polštáře, závěs, tvořila šablony na výzdobu.
Něco uvnitř ji bolelo, občas ji tekla krev i mimo dny, kdy měla. Řekla to A., tvářil se netečně. Zašla si k doktorovi, který jí řekl že má uvnitř nějaké bulky. Čekala na výsledky testů. Naštěstí to bylo v pořádku, ale věděla, že pokud bude chtít mít potomky, měla by si pospíšit. A. se ani nezeptal, jak to dopadlo. Později řekl, že pokud by mi něco bylo, tak bych mu to řekla, proto je zbytečné se ptát...
Potvůrky se pravděpodobně budou zvětšovat. Začaly tikat ony pověstné biologické hodiny.
Blížila se otvíračka čajovny. Kumako se podařilo opařit si ruku. Kamarád, se kterým jsme čajovnu otevírali přiskočil a začal mě ošetřovat. A. si toho ani nevšiml. Kumako, jako dobrá čajovníkova slečna, chodila občas A. neplaceně pomáhat. Čajovna mi přišla jako dobrý sen, jen jsem se tak nějak bála, že nebude mít dlouhého trvání. Jednoho dne mě A. překvapil, když řekl, že bychom čajovně už neměli nic dávat, že už jsme jim toho dali dost. Zjevně neměl pocit, že je to taky jeho dílo.
Došlo na lámání chleba, řekla jsem A. že bych chtěla potomstvo. A. nejdřív přisvědčil. Nic se však nedělo, nechali jsme to zcela na náhodě. V čajovně se objevila V. Začala se kolem A. motat, byla jako země úsměvů, na narozeniny mu pekla dort, začala jsem si připadat dost nadbytečná. Jednou jsem A. řekla, že mi už přijde absurdní to, že jsme spolu, já bych radši byla s Kouheiem a on zase s V.. Řekl mi že jsem paranoidní a že je se mnou rád. Blížily se prázdniny a A. Kumako naznačil, že by si měla najít práci, aby je oba uživila, že jeho čajovnický plat nestačí. Kumako šla opět intelektuálně prostituovat. Tentokrát to bylo mnohem horší než dřív. Slepičinec s hanáckými rysy. Výpověď měla celou dobu nachystanou pod stolem, čekala jen na září, až ji podá, využívaje zkušební doby na maximum. Nepodala, dostala ji. Začala se hlásit deprese. Kumako si říkala, že kdyby umřela, tak by nejspíš ani nikomu nechyběla. Nechtělo se jí vstávat, nemohla spát, přemýšlela o tom jak to rychle, čistě a bezbolestně ukončit. Zavolal Kouhei. Řekl jí, že jí pořád miluje. Po roce kdy se neviděli ani spolu nemluvili. Nevěděla co mu odpovědět, snad jen, že děkuje. Že je ale s A.
Druhý rozhovor o dětech dopadl tak, že A. řekl, že by je Kumako nezvládala. Kumako si začala všímat pohledů, které na sebe vrhali A. s V. připomnělo jít o ji a Kouheie. Udeřila na A.. Nejdřív zapíral, potom se přiznal že se zamiloval, řekl ale, že se přemůže a bude s Kumako. Kumako mu řekla, že to nemá cenu, že bychom se oba jen k něčemu nutili. Že nebude překážet. Nastal rozchod. Rozchod od stolu, nikoli od lože. Kumako neměla náhradní bydlení, utéct k mamince jaksi nebylo kam. Přestěhovala se do jiného pokoje, A. za ní, potom co večer strávil zábavou s V.. Kumako nikoho jiného na blízku neměla, tak se ani nebránila, cítila se však špatně. Jakoby její srdce začalo schnout a umírat. Začala hysterčit. Několikrát velkého bojovníka zbila, bohužel, to je způsob jakým na tyto věci reaguje.
Napsala mail Kouheiovi, že se stalo to, na čem se kdysi domlouvali, A. se začala líbit jiná slečna. "Jsi sám nebo někoho máš?" Odpověď byla: "jsem sám, protože tě pořád miluju." V to Kumako ani nedoufala. Přišel druhý e-mail, "Kupuju si letenku, můžu přiletět?" Kumako to řekla A.. A. se rozbrečel, ač předchozí řeči o rozchodu takovouto lítostivou reakci nevyvolaly. Bylo to zvláštní. A. se snažil do poslední chvíle to nějak zvrátit. Kumako mu na to řekla: "Pokud jsi přesvědčen, že mě miluješ, napiš Kouheiovi, ať nelítá, ať vrátí letenku." A. to neudělal.
Kouhei přiletěl, naše líbánky se udály v Brně. Hodně přibral za tu dobu, co jsme se viděli naposledy. Srdce Kumako byla ruina, tak i to jejich setkání bylo hodně divoké, během tří dnů se několikrát pohádali kvůli hloupostem. Nicméně Kumako se znovu zamilovala. Zatím neschopna do toho ale vložit vše. Nechala to osudu. Bude se soustředit na školu.
A. překvapil. Na nový rok měl rozhovor s V., které řekl, že je pro něj moc mladá, v zápětí začal chodit se slečnou, která je lehce proslulá tím, jak muže střídá. Čekala jsem jiné finále.
Žádné komentáře:
Okomentovat